Comenius - Putovní příběh

6. března 2011 v 21:08 | Mgr. K. Prucková |  školní rok 2010/2011
Jednou z dalších společných aktivit našich partnerských škol v rámci projektu "Proti násilí" bylo vytvořit příběh o dítěti, které překonalo samo sebe. V lednu vytvořila začátek příběhu polská škola, v únoru jsme pokračovali my a teď putuje příběh na Slovensko, pak do Litvy a nakonec do Řecka. Děti se sezánámily se začátkem příběhu a ve skupinkách se pokusily o jeho pokračování. Nejzajímavější část se vydala na Slovensko. A jak se nám to povedlo, to můžete posoudit sami.

První díl
Text a ilustrace: Wiktoria Krupa, Julia Zawadzka,
5. tř., ZŠ Tworków, Polsko


V jedné malé vesničce "Marnowo" žil jeden chlapec, který se jmenoval Wirgiliusz. Bylo mu 13 let a chodil do 5. třídy základní školy. Nepatřil zrovna k vzorným žákům, protože už několikrát opakoval.
Byl střední postavy a jeho ústa vypadala jako měsíc v úplňku. Nosil pořád stejné špinavé a roztrhané oblečení. Jeho oblíbeným oblečením bylo bílé tričko s dírami, maskáče, rezavý náhrdelník a vysoké boty.
Byl velmi zlobivý. Nejvíce ho bavilo, když mohl jiným ubližovat. Hlavní příčinou tohoto chování bylo to, že mu jeho přátelé dříve říkali "Wigilia". Od té doby byl krutý a chtěl se všem pomstít. Hlavně proto s ním měli jeho rodiče jen starosti.
Jeho maminka byla moc hodná paní. Jmenovala se Grazyna a bylo jí 40 let. Pracovala jako prodavačka v potravinách v Marnowě. Maminka chtěla Wirgiliusze slušně vychovat, ale jemu na tom vůbec nezáleželo, bylo mu to úplně fuk.
Jeho tatínek byl ovšem nezaměstnaný, veškerý čas trávil se kamarády, popíjeli spolu , a když přišel domů, znamenalo to vždy poprask, hádky a nepořádek. Vůbec se o svoji rodinu nestaral. Jmenoval se Alfred a bylo mu 48 let. Dříve pracoval jako horník, ale když přišel o práci, ztratil chuť dál pracovat.
Wirgiliusz měl také malou sestru Terezu. Bylo jí pět let a ta měla svého bratra velmi ráda, ačkoliv on se k ní nechoval zrovna hezky. Věčně ji zlobil. Tahal ji za vlasy a občas jí udělal v pokojíčku pěkný nepořádek. Jednou jí dokonce rozbil její jedinou panenku a přitom se smál. Vypadalo to, že má srdce z kamene.
Celý den se toulal po vesnici, doma byl jen zřídka. Školu ho vůbec nebavilal, proto do ní občas také nešel. Pokud se ve škole objevil, pak to pro všechny znamenalo problém. Nepřinesl si žádné věci, každého napadal, nadával kamarádům a obvykle někoho zbil na chodbě. Ostaním žákům se vysmíval, bral jim věci, házel je do koše a nadával jim do šprtů.
Během vyučování byl velmi hlučný, rušil učitele, netrápil se sžádnými domácími úkoly. Čas od času vydíral také malé děti, aby mu daly peníze. Když měl hlad, kupoval si jídlo u Mc-donalda za peníze, které sebral mamince.
Jednoho dne uviděl vedle obchodu kolo. Nepřemýšlel ani chvilku. Popadl kolo a ujížděl malou uličkou, kde uviděl skupinku mládeže s zakrytými hlavami. Sestoupil, šel k nim a prohlásil:
- Zdar, vypadáte bezvadně! Chtěl bych patřit k vám, co vy na to?
- Pomalu, pomalu, ne tak rychle! - nechal se slyšet jeden ze skupiny - vezmeme tě jen pod jednou podmínkou.
- Co by to mělo být? - zeptal se Wirgiliusz.
- Musíš ukázat tvoji odvahu, ha, ha, ha - smáli se ostatní
- Když zvládneš splnit svůj úkol, tak jsi náš, řekl ten nejvyšší ze skupiny, snad její mluvčí.
- O.K., udělám všechno!
- Tady za rohem je jeden obchod s potravinami. Jdi dovnitř, a seber tam pro nás pár lahví piva.
Wirgiliusz si mnul ruce, úkol mi připadl tak lehký! A vyhrkl:
- Bezva, to je pro mě hračka. Počkejte na mě, za pár minut jsem zase tady.

Wirgiliusz vyrazil směrem k obchodu. Když vešel dovnitř, rozhlédl se, aby zjistil, jestli ho nikdo nevidí. V momentě sbalil pár flašek do batohu.. Najednou uviděl svoji maminku, která v tom obchodě pracovala. Maminka ho viděla a byla velmi rozčilená
Potom, co přišel domů, nechtěl o tom s maminkou mluvit. Křičel na ni, že se nemá plést do jeho věcí. Maminka plakala. Jeho malá sestra seděla v koutě a prosila: Mami, nebreč.
Nakonec popadl svoji tašku, utekl z domu, přitom bouchl dveřmi……



Druhý díl

Autoři: A. Nováková, L. Axmannová, M. Snášel, P. Duda, A. Čulíková
Ilustrace: A. Nováková, V. Navrátilová, A.Čulíková


V kuchyni bylo ticho, maminka i sestřička nevěřícně koukaly na zavřené dveře, ale pochvíli začaly obě plakat ještě víc. Bály se, že se jim už nikdy nevrátí. Vtom se dveře znovu otevřely. Obě čekaly, že přijde domů a že se jim omluví. Ale ve dveřích stál otec.
Když viděl, že obě pláčou, tak se ptal, co se stalo. Maminka musela s pravdou ven. I když se jí moc nechtělo, musela otci všechno říct. Terezku poslali do pokoje, aby nic neslyšela. Nikdo z nich nemohl pochopit, proč to dělá, vždyť se o něj vždy tak starali! Terezka samozřejmě poslouchala za dveřmi. A už ten večer se rozhodla, že ráno půjde bratra hledat.
Wirgiliusz se zatím vydal za svou novou partou. Chtěl se u nich ukrýt. Věřil, že oni mu ve všem pomůžou a poradí . V uličce na zastávce seděli všichni členové party. Dva kluci právě kouřili, další z nich pil pivo. V ruce držel jednu plechovku, do druhé nohou kopal. Vedle seděl další chlapec a dívka, celá v černém oblečení. Neměli nic na práci a trošku se nudili.
Když přišel Wirgiliusz, jako první řekl: "Dejte mi cigaretu a pivo". Děvče se ušklíblo, kluci prohlásili, že nic není zadarmo. Ale nakonec přece jen plechovku dostal. Pak se jim Wirgiliusz svěřil s tím, co se stalo, a požádal je o pomoc. Chvíli se o tom bavili, o hrozných a přísných rodičích, každý z party měl s nimi problémy, ale nikdo z nich ještě nikdy neutekl z domu. Děvče se usmálo a mrklo na ostatní. Snad by se nějaké spaní našlo, ale něco za něco, Wirgiliusz musí splnit ještě aspoň dva úkoly.
První úkol se mu podařil hravě. Ukrást cigarety nebylo nic těžkého. Ten druhý byl ale obtížnější. Jeden z kluků vytáhl z batohu sprej. "Co takhle se ještě teď večer pobavit?" Prošli blízkým parkem a ocitli se v úzké tiché uličce. Kluci ukázali na auto zaparkované na druhé straně a jeden z nich řekl : "Tohle je naše oblíbená hračka. Když na tohle auto nastříkáš náš znak, patříš mezi nás". Schovali se za plastové kontejnery vedle parku. "Tak, jdi na to!" pobídli ho.
Wirgiliusz vyšel na ulici, rozhlédl se, jestli někdo nejde. U auta sundal víčko spreje. Sprej ale nefungoval, zkusil s ním pořádně zatřást. Vtom někdo zakřičel: "Tak konečně jsem vás chytil, to si odpykáte!" Wirgiliusze oslnil blesk fotoaparátu. Muž se k němu rozběhl a snažil se ho chytit. Ale Wirgiliusz skočil přes plot do vedlejší zahrady , muž zakopl a nemohl rychle vstát. Wirgiliusz zmizel vzteklému muži z očí.

Nesplnil úkol a celá parta to viděla. I oni už utíkali z parku, jen aby je nikdo nechytil. Všichni se udýchaní znovu sešli na zastávce. "On tě vyfotil! Teď může zjistit, kdo jsi," prohlásil jeden z kluků. "To nevadí, nic jsem neudělal, vždyť ten sprej nefungoval," uklidňoval se Wirgiliusz. "Ale on tě najde a ty mu o nás řekneš," prohlásila dívka v černém. "Nebojte, ze mě nic nedostanou," sliboval ještě udýchaný Wirgiliusz. "Jo, to známe, tohle už jsme slyšeli a pak jsme skončili na policajtech. Ale ty skutečně nic neřekneš, je ti to jasné?" A kluci se začali přibližovat. Najednou ucítil Wirgiliusz ránu pěstí do zad. "Pamatuj, nic neřekneš,"slyšel kolem sebe. Dostával ránu za ranou, do břicha, do brady… Když ležel na zemi, z nosu mu tekla krev, uslyšel ještě poslední slova: "Řekni o nás a dopadneš hůř!" Pak už si Wirgiliusz nic nepamatoval.
Probudil se v nemocnici. U jeho lůžka stála sestřička. Když viděla, že otevřel oči, usmála se na něj: "Budeš v pořádku, chlapče, rodiče už jedou, našli jsme adresu v kapse na tvojí průkazce."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lenule Lenule | Web | 6. března 2011 v 21:20 | Reagovat

Wow! vážně pěknej blog :) dáš mi prosím hlas ??  http://tyna-niki-kiki-hanka.blog.cz/1103/posledni-kolo#komentar87767113 pro LENULE . Oplácím když napiš klik web :) děkuju

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama