Výsledky jazykové rozcvičky

15. března 2009 v 17:59 | Mgr. Kateřina Prucková |  školní rok 2008/2009
V hodinách slohu si občas na úvod dopřáváme malé myšlenkové rozcvičky, aby děti rozhýbaly své myšlenky a aby je také dokázali smysluplně "dát na papír". Pak jsme z mnohých minipříběhů a minipostřehů překvapeni a příjemně pobaveni. Vidíme, jak každému utíkají myšlenky jiným směrem a jak každý přemýšlí svým způsobem. Teď Vám předkládáme jako ukázku pár nejzajímavějších výsledků naší myšlenkové pětiminutovky. Přejeme příjemné počtení a pokud máte chuť, zkuste to také.

Myšlenkové bleskovky deváťáků aneb Jak se cítí přechod pro chodce?

Hele, lidi, já jsem tady! Nepřecházejte tam! Vždyť já jsem tady! Hej, tak co je, vy mě neslyšíte nebo co? Aby vás auto přejelo, vy lenoši! Neblázněte a přejděte po mě. Jau, trochu ohleduplnosti by neuškodilo, já jsem taky jenom přechod!
Honza Osladil, 9. B

Au, zas na mě někdo dupnul, au, berte na mě ohled, no a teď ještě to auto, au, au. Jak by se vám to líbilo, kdyby vám takhle stále někdo přejížděl nohy? Proč mě proboha namalovali zrovna na hlavní cestu. Líp by se mi žilo někde v zákoutí, kde nejezdí auta. Jo, ale tam bych nebyl k ničemu. Bohužel je to můj osud, k tomu jsme nejspíš stvořeni, aby se po nás jezdilo a šlapalo.
Jakub Špunda 9. B

"Ach jo, to je taková nuda být přechodem," pomyslel jsem si a podíval se nahoru. "Kdo se o to prosil, abych byl zrovna přechodem? Pch! A hele, už někdo jde." Ve světle lamp se vynořila postava mladé, drobné ženy, blížící se ke mně. Jakmile stanula nade mnou, spatřil jsem záhyb její sukně. Ale to ostatní předčilo mé očekávání. Být přechodem nemusí být až zase taková nuda!
Helena Večeřová, 9. A

Celý svůj nátěr na této silnice nechápu jednu věc - proč lidé chodí vždy jen v masovém zástupu a proč nevyužívají té chvíle, kdy jsem já, přechod, zcela prázdný. Dal jsem se do řeči se semafory, proč tomu tak je, a ty mi vysvětlily, že lidé chodí podle barev, které se zobrazují na jejich břichu. Aha, řekl jsem si, to je sice pěkné, ale nedokážete si představit, jak je to nepříjemné, když tak spíte, dřímáte, relaxujete a najednou vám přejde po obličeji stádo slonů. Kdyby si alespoň vyzuli boty!
Tereza Hubáčková, 9. A

Jsem pošlapaný, špinavý, ale sloužím dobré věci. Víte, co mi připadne nejsměšnější? Jak se vždy lidé přede mnou zastaví, kouknou doprava, pak doleva. Smích mě přejde, když po mě přejede těžké auto, často volám:"Pomóc!"ale nikdo mi nepomůže. Taky mě hodně bolí, když má nějaká slečna nebo paní špičaté boty, toto píchá! Víc jak nějaká injekce!
Magda Navrátilová, 9. A

Ležím na silnice, přes kterou jezdí nejen auta, ale i tramvaje. Vždy, když po mně někdo projde, představím si, jak ten člověk asi vypadá. Cítím, když po mně projde člověk, který jde jako tělo bez duše. Jde pomalými, šáravými kroky. Naopak mám radost, když po mně přeběhnou veselé děti malými a jemnými krůčky. Nemám moc rád, když lidé hrozně dupou, protože spěchají na poslední chvilku nervózně do práce.
Lucka Šuráňová, 9. A


Denně po mně přejdou stovky nohou. Kdyby to byly jenom nohy obuté do tenisek nebo měkkých pantoflů, ale často jsou to tvrdé, úzké, špičaté podpatky, které do mě bodají jako jehly při tetování. Opravdu to není lehké, ale odměnou pro mě je čerstvý bílý nátěr, který mi vždy příjemně zchladí a zahojí rány od bezohledných, řekl bych až hloupých a necitlivých, věčně spěchajících chodců.
Eva Svobodová, 9. B


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama